Kongregace sester Těšitelek
Osobnosti kongregace

P. Bernard Šústek OSA
.
.
.
4. březen 1868 - 23. prosinec 1922
P. Bernard se narodil 4. března 1868 v Kaňovicích na Moravě. Hned po maturitě vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně. V den slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie v roce 1891 složil věčné sliby a 31. července 1892 byl vysvěcen na kněze. 19. prosince 1901 byl promovaný na doktora teologie a v roce 1908 ustanovený správcem farnosti na Starém Brně.
Brněnský biskup Pavel Huyn v roce 1911 pověřil P. Bernarda duchovním vedením Spolku pro bezplatné ošetřování nemocných. S. Rosa, která v tomto Spolku pracovala ještě jako boromejka, přicházela za ním ohledně nemocných a umírajících, a tak se jejich práce na záchraně nesmrtelných duší stávala společnou. P. Bernard neměl pochopení pro její touhu po založení nové kongregace.
Převzal však od ní dopis, kde podrobně popsala novou kongregaci, a odevzdal jej otci biskupovi. Pavel Huyn mu ukázal svoje zápisky z duchovních cvičení, které obsahovaly ty samé myšlenky. Od této chvíle se P. Bernard dal do služeb novému dílu. Když na podzim 1916 Pavel Huyn odešel do Prahy, P. Bernard převzal péči o začínající kongregaci.
V prosinci 1922 onemocněl rakovinou žaludku, byl operovaný a 23. prosince zemřel na zápal plic. S. Rosu žádal, aby mu předříkala úkony lásky a úkony duchovního svatého přijímaní. Je pochovaný na městském hřbitově v Brně.
s. M. Anežka Coudenhove-Honrichs ...
7. září 1892 - 21. duben 1977
Františka Coudenhove-Honrichs se narodila 7. září 1892 v Drahotuších na Moravě. Rodiče přišli do Kunštátu v roce 1901, když bylo Františce 9 let. Byli mezi lidmi oblíbení, mluvili česky, i když byli německé národnosti. Františka žila intenzivně svůj duchovní život a měla největší radost, když mohla dělat radost druhým. Od malička se starala o děti chudých a rozdávala jim jídlo. K jejím 10. narozeninám jí otec dal postavit u zámku „poustevnu“, kde se modlila a dělala skutky lásky.
V čase první světové války si se souhlasem matky udělala ošetřovatelský kurz a pomáhala v lazaretě. To se již znala se s. Rosou a na podnět Pavla Huyna, který byl jejich rodinný přítel si přečetla Stanovy nové kongregace. Do kongregace Těšitelek vstoupila v den svých 24. narozenin, v září 1916. Řeholní roucho přijala 30. března 1917 z rukou otce Huyna, 16. května 1919 složila první a 21. ledna 1927 věčné sliby.
V roce 1924 byla Matkou Rosou pověřená vyhledat pozemek na stavbu nového mateřince kongregace. Nejenže sjednala koupi pozemku od benediktýnů, ale nakreslila i plány nového kláštera a kostela. Po skončení druhé světové války museli takřka všichni obyvatelé německé národnosti opustit ČSR. S. Anežka odjela, po dohodě s Matkou Martou, v lednu 1948 do Argentiny. Tady chtěla, spolu se s. Filipou, která tu měla příbuzné, pokračovat v díle kongregace.
Byla matkou chudých, které navštěvovala a ošetřovala, obstarávala jim živobytí, oděv a povzbuzovala je dobrým slovem. Kromě toho mnoho psala a překládala knížky o kongregaci do španělštiny.
Po letech obětavé a namáhavé práce se její zdraví podlomilo. Po amputaci obou nohou byla odkázaná na pomoc sester, což snášela velmi těžko. Na začátku roku 1977 se její zdravotní stav zhoršoval. 21. dubna 1977, v devět hodin večer, s. Anežka tiše zemřela. Následující den přicházeli chudí, kterým celý život pomáhala. Říkali: „Zemřela nám naše matka!“ Je pochovaná v Rosariu na městském hřbitově.
Matka Marta Vintrová ...
24. červen 1902 - 7. únor 1972
Matka Marta se narodila 24. června 1902 v Petrovicích. Jako 16letá se rozhodla zasvětit svůj život Bohu v nově založené kongregaci Těšitelek. 4. srpna 1918 přišla do kláštera sester v Brně. Patřila k prvním kandidátkám, které do kongregace přijala Matka Rosa. Ona ji vychovala a vedla v duchovním životě. Vštípila jí charizma pokání a smíru, lásku k těm nejubožejším. 4. září složila první řeholní sliby. Matka Marta se spolu s ostatními sestrami zapojila do stavby nového mateřského domu v Rajhradě. 2. května složila do rukou Matky Rosy věčné sliby.
Po smrti zakladatelky Matky Rosy byla na generální kapitule 8. prosince 1945 zvolena II. generální představenou. Klášter v Rajhradě byl tehdy v troskách. 30. srpna 1948 se v obnoveném kostele konala obláčka a slavnost prvních slibů. Na Velikonoční pondělí roku 1949 pan biskup Skoupý posvětil opravený kostel i klášter.
V září 1950 se rušily všechny filiální domy kongregace. Sestry s požehnáním Matky Marty chodily na nucené práce na pole a do továren. Večer je potom čekala u brány kláštera. V roce 1951 si sestry konaly duchovní cvičení, během kterých vpadla do kláštera policie, udělala domovní prohlídku a před očima sester vzala Matku Martu do vazby. Byla obviněná ze špionáže pro Vatikán, napomáhání lidem na útěku z republiky, z vlastnění velikého majetku a z ukrývání zbraní v klášteře. Ve vykonstruovaném soudním procesu v roce 1952 byla odsouzená na 17 let vězení. Po amnestii v roce 1960, po 9 letech utrpení, se 11. května vrátila k sestrám do Liblína. V roce 1969 navštívila spolu se s. Michaelou sestry v Itálii. Během této návštěvy byla na audienci u papeže Pavla VI., který kongregaci udělil Decretum laudis za utrpení a útrapy, kterými prošla.
V roce 1970 svolala Matka Marta generální kapitulu k volbě nové generální představené a vzdala se svého úřadu. Na kapitule byla novou představenou zvolena s. Bonifacie Stránská. Od roku 1971 byla Matka Marta nemocná a bolesti ji upoutaly na lůžko. Zemřela 7. února 1972. Je pochovaná na hřbitově v Novosedlicích u Teplic.